Druhy vytápění

Ústřední vytápění

Ústřední vytápění je otopný systém založený na jednom topidle, které vyrábí teplo distribuované pomocí teplovodních stupaček do otopných těles nacházejícich se v několika patrech a desítkách místností jednoho domu. Teplo je poté předáváno do vytápěných místností konvekcí (prouděním ohřátého vzduchu) a tepelným vyzařováním. Zvláštním druhem ústředního topení je pak podlahové topení, které nevyužívá radiátorů, ale předává do místností teplo přímým přestupem z rozvodného hadu do podlahy.

Schematické znázornění principu ústředního vytápění

Topidla pro ústřední vytápění

Ústřední vytápění lze realizovat prakticky na všech běžných druzích topidel, která mají dostatečný výkon a nejsou konstruována jako výhradní přímotopy. Podmínkou je správná konstrukce topidla, které je opatřeno kotlem, případně výměníkem tepla, v němž probíhá předávání tepla vodě v tepelném okruhu. Topidla pro ústřední vytápění mají nejčastěji podobu tzv. kotlů neboli bojlerů se zásobníkem ohřáté vody, moderní výkonná topidla se však vyrábějí téměř výhradně bez zásobníku a pracují obvykle na principu průtokového ohřevu otopné vody. Často jsou dnes centrální topidla kombinována se sekundárními systémy ohřevu otopné kapaliny, jako jsou například sluneční kolektory anebo tepelná čerpadla.


    • Kotle na tuhá paliva – kotle na uhlí, dřevo, koks, štěpky

    • Kotle na kapalná paliva – kotle na topnou naftu a lehké topné oleje

    • Plynové kotle – kotle na zemní plyn a svítiplyn

  • Elektrické kotle – kotle převádející elektřinu na teplo

Výhody ústředního vytápění

    • Malé tepelné ztráty – teplo se distribuuje do otopných těles od topidla jen s malými ztrátami během přenosu

    • Vysoký komfort bydlení– topidlo je umístěno mimo užívané místnosti a neomezuje svým provozem domácnosti

  • Servis a údržba topidel neobtěžuje bydlící – probíhá centrálně v místnosti kotelny

Nevýhody ústředního vytápění

    • Na provozu se podílí více uživatelů – možné problémy s plýtváním s teplem, s rozúčtováním nákladů a vymáháním plateb za vytápění

    • Nebezpečí odtavení většího počtu bytových jednotek při poruše na vytápění – nutnost odstavení celého vytápěného okruhu při závadě na několik hodin nebo dní

    • Složitější regulace tepla – vzdálenější otopná tělesa od topidla topí znatelně méně než topidla bližší topidlu

  • Komplikovaná údržba otopných těles – v případě poruchy nebo zavzdušnění nemusí mít provozovatel zajištěn okamžitý přístup ke všem otopným tělesům

Otopná tělesa pro ústřední topení

Otopná tělesa pro ústřední vytápění mohou být různého provedení a konstrukcí. Zpravidla se využívají článkové radiátory, deskové radiátory anebo topné konvektory různých typů. Trendem současnosti je odklon od těžkých radiátorů a jejich náhrady za lehká desková otopná tělesa nebo lehčí článkové radiátory z důvodu snadnější regulovatelnosti tepelné soustavy s menším objemem vody v systému. To vede k úsporám za vytápění, jelikož topná soustava může rychleji reagovat na výkyvy teplot a udržovat v místnostech stabilnější teplotu bez teplotních špiček.

Podlahové vytápění

Podlahové vytápění domácností je revolucí mezi technologiemi vyhřívání bytů. Bylo zde sice již v původní podobě před dvěmi tisíci lety v římských dobách, ale teprve moderní technologie, úsporná topidla a možnosti automatické regulace zajistily jeho přínos ke komfortu bydlení a nízkým nákladům na topení v topné sezóně.

podlahové topení

Proč podlahové vytápění ? Oproti většině běžných způsobů vytápění pomocí radiátorů netrpí podlahové topení tolika neduhy – jeho výhodou je jednak nízká prašnost domácnosti, jednak pocit příjemně teplých nohou i při nižší teplotě vzduchu, což omezuje únavu a soustředění bydlících osob a přispívá ke zdravému trávení volného času i k příjemnému spánku.
Mezi hlavní přednosti však patří značné úspory za vytápění, neboť k dosažení pocitu tepla stačí vytopit podlahu na relativně nízkou teplotu. Teplo se na spotřebitele přenáší ne cirkulací teplého vzduchu, ale sáláním teplé podlahy. Tím dochází k zahřátí samotných osob mnohem dříve, než dojde k prohřátí vzduchu a není tak potřeba místnost zbytečně přetápět.

Kdy je vhodné zvolit podlahové vytápění a pro jaké podlahy

Podlahové topení se nejsnadněji plánuje v novostavbách. Lze je ale bez problémů aplikovat i v rámci přestavby starších domů. Musíme počítat s tím, že podlahové vytápění potřebuje určitou hloubku k uložení trubkového hada, izolace a vrstvy betonu, v níž je celá technologie zalitá. Dalších několik milimetrů zabere vlastní podlaha, kterou položíme na betonovou desku s instalovaným podlahovým topením. Nejlepšího výsledku dosáhneme, když podlahové topení položíme v celé ploše domácnosti, tj. v celé ploše podlahy – nebudou tak vznikat chladná místa, kde by mohlo docházek k rosení povrchu a vzniku plísní.


Pro podlahové vytápění je vhodných několik druhů podlah :

    • Dlažba – má nejlepší tepelnou vodivost a reaguje na podlahové vytápění nejrychleji

    • Plovoucí podlahy – jsou vhodné všechny plovoucí podlahy s certifikací pro podlahové vytápění (laminátové plovoucí podlahy, dřevěné plovoucí podlahy s certiikátem)

    • Dřevěné parkety – jen parkety s certifikátem pro podlahové vytápění

    • Linoleum – je potřeba zvolit co netenčí linoleum bez izolační vrstvy

  • Koberce – vhodné jsou tenké koberce s krátkým chlupem

Podlahové topení je vhodné jak pro celé obytné domy, tak i pro vytápění jejich částí či jen některých místností – nejčastěji kuchyní , koupelen, obývacích pokojů. Je však velmi vhodné také k vytápění obchodů, opraven a drobných provozoven, kde zaručí pocit tepla i při nízké teplotě vzduchu. V takovém prostředí se mnohel lépe pracuje, jedná se zákazníky a vynakládá námaha bez pocení a pocitů špatného dýchání. V provozovnách stačí vytápět podlahu jen na minimální teplotu okolo 15 st. , teplota podlahy 10st. pak bude zcela dostatečná pro temperování objektu v zavírací době.

Podlahové vytápění – jaké jsou hlavní výhody

    • Velmi dobré rozložení teploty vzduchu – tělo a hlava je v chladu, i když od noh pociťujeme příjemné teplo a sálání tepla z podlahy nám prohřívá zbytek těla. Lidé se podstatně méně potí a lépe se jim dýchá i bystřeji uvažuje.

    • Nízká teplota topné vody – podlahu stačí prohřít na výrazně nižší teplotu než u konvekčního vytápění pomocí radiátorů – toto vede k úsporám za vytápění.

    • Malá spotřeba paliva – sálání podlahy umožňuje snížit teplotu v topném okruhu o cca 3st. Celsia a díky tomu klesá výkon topidla i spotřeba paliva.

    • Bezprašnost prostředí – ve vytápěných prostorách nedochází k nadměrné cirkulaci vzduchu a víření prachu – ocení zejména alergici a lidé s problematickým dýcháním.

    • Otopná tělesa nezabírají prostor určený k bydlení – podlahové vytápění není viditelné, nebudeme o ně zakopávat ani je muset pravidelně čistit od nánosů prachu.

    • Možnost vytápění libovolně velkých ploch – na rozdíl od radiátorů, jejichž účinek se vzdáleností od otopných těles klesá, nejsme u podlahového topení velikostí vytápěné plochy omezení.

  • Možnost kombinace sálavého vytápění s konvekčním – správně naprojektovaný otopný systém domácnosti může zahrnovat kromě podlahového topení i další otopná tělesa, doplňující vhodně tepelný komfort.

Etážové vytápění

Etážové vytápění je otopný systém založený na jednom topidle, které vyrábí teplo rozváděné trubkovými rozvody tepla do otopných těles nacházejících se zhruba ve stejné rovině jako vlastní topidlo (bez přestupu rozvodů tepla do dalších podlaží). Obvykle slouží jeden okruh etážového topení k vytápění jedné bytové jednotky, jednoho patra domu, kanceláří firmy apod.
Při vhodném návrhu, dobře zpracovaném projektu a správně dimenzovaných topidlech je etážové vytápění velmi efektivním otopným systémem a dokáže přinést významné úspory v topné sézóně. Nedochází při něm ke zbytečným ztrátám tepla vedením trubek mimo vytápěné místnosti, na nákladech se nepodílí více plátců a provozovatel je tak motivován k hledání a realizaci úsporných opatření proti zbytečnému plýtvání, což bývá bolest otopných systémů sdílených více platícími uživateli.
Oproti lokálnímu vytápění je výhodou jediné topidlo, které bývá obvykle umístěné mimo obývané místnosti a je tak možné udržovat prostory určené k bydlení snadněji v čistotě.


etážové topení

Centrální topidlo lze napojit na prostorové termostaty umístěné ve vytápěných místnostech a snadno tak automaticky regulovat teplotu ve vytápěných prostorách bez neustálých zásahů. Zároveň lze centrální topidlo etážového vytápění obvykle využít pro ohřev teplé užitkové vody v domácnosti. Teplo je z centrálního topidla rozváděno do vytápěných místností soustavou trubek (rozvody tepla) a předáváno soustavou otopných těles – radiátorů.

Napojení otopných těles na rozvody tepla lze provést různými způsoby

    • Centrální rozdělovač – každé otopné těleso je napojeno na samostatnou větev rozdělovače

    • Dvoutrubkový rozvod – jednotlivá otopná tělesa jsou napojená na společné dvě trubky v jedné větvi pomocí odboček – paralelně

  • Jednotrubkový systém – otopná tělesa jsou napojena za sebou v jedné větvi – sériově

Regulace etážového vytápění


Správná a fungující regulace je podmínkou úsporného vytápění a stálého tepelného komfortu ve vytápěných místnostech. Tepelný výkon jednotlivých otopných těles lze regulovat samostatně pomocí ručních ventilů nebo termohlavic, přesto se častěji využívá společné regulace celé tepelné soustavy pomocí prostorového regulátoru umístěného zpravidla v nejvíce využívané místnosti. Případně lze kombinovat centrální regulace topidla s regulací jednotlivých topidel.

Topidla pro etážové topení

Etážové vytápění lze realizovat prakticky na všech běžných druzích topidel, která nejsou konstruována jako výhradní přímotopy. Podmínkou je správná konstrukce topidla, které je opatřeno kotlem, případně výměníkem tepla, v němž probíhá předávání tepla vodě v tepelném okruhu. Topidla pro etážové vytápění mají nejčastěji podobu tzv. kotlů neboli bojlerů se zásobníkem ohřáté vody, moderní výkonná topidla se však vyrábějí téměř výhradně bez zásobníku a pracují obvykle na principu průtokového ohřevu otopné vody. Často jsou dnes centrální topidla kombinována se sekundárními systémy ohřevu otopné kapaliny, jako jsou například sluneční kolektory anebo tepelná čerpadla.

Nejčastější druhy topidel pro etážové vytápění :
    • Kotle na tuhá paliva – kotle na uhlí, dřevo, koks, štěpky

    • Kotle na kapalná paliva – kotle na topnou naftu a lehké topné oleje

    • Plynové kotle – kotle na zemní plyn a svítiplyn

  • Elektrické kotle – kotle převádející elektřinu na teplo

Výhody etážového vytápění

    • Malé tepelné ztráty – teplo se distribuuje na krátkou vzdálenost od topidla beze ztrát během přenosu

    • Na jedno topidlo připadá jeden spotřebitel – neexistují problémy s rozpočítáním nákladů na více vytápěných jednotek

    • Snadná regulace tepla – teplotu lze regulovat automaticky a topidlo nevyrábí více tepla než se spotřebuje

    • Teplotu ve vytápěných prostorách si určuje spotřebitel – není vnucena jiným dodavatelem tepla

  • Vysoký komfort bydlení – topidlo je umístěno mimo užívané místnosti a neomezuje svým provozem domácnost

Nevýhody etážového vytápění

  • Spotřebitel musí sám zajistit instalaci a údržbu topidla i kouřovodů

LOKÁLNÍ Etážové vytápění

Lokální topení patří mezi nejjednodužší, a mnohdy i nejvhodnější způsob vytápění jedné či více místností. Zdrojem tepla je topidlo, které je zároveň i topným tělesem. Toto pak předává teplo do celé místnosti. Proto se tento systém vytápění používá především v objektech s občasným užíváním, anebo v menších účelových objektech.
Nezastupitelné místo mají lokální topidla také všude tam, kde dosud nedorazily inženýrské sítě a jiné než lokální vytápění nelze v civilizaci vzdálených objektech zařídit, případně by jeho provoz či výstavba nebyly rentabilní.
Renesanci ovšem zažívá lokální vytápění klasickými topidly také v moderních domech, kde se zvláště krby a kamna zřizují jako sekundární otopný systém k zároveň vybudovanému vytápění centrálním topidlem a otopnými tělesy. Plní pak zpravidla funkci „topení pro radost“ při dočasném odstavení primárního systému, kdy se obyvatelé mohou těšit z praskání hořícího dřeva, pohledu na plameny v krbu či kamnech a užívat si funkčnosti ušlechtilého prvku domácnosti. Opatříme-li moderní krb či kamna krbovou vložkou a teplovzdušnými rozvody, lze jedním lokálním topidlem účinně vytápět celý dům s náklady, které jsou nižší než topení primárním systémem.


Druhy topidel lokálního vytápění


1. Elektrická lokální topidla

    • Elektrické přímotopy – elektrické konvektory využívající cirkulace ohřátého vzduchu

    • Nástěnné infrazářiče – elektrická topidla využívající sálání tepla bez cirkulace vzduchu

    • Akumulační elektrická kamna – elektrické přímotopy se schopností akumulace tepla

  • Elektrické krby – elektrické náhrady klasických krbů využívající sálání tepla

2.Plynová lokální topidla

    • Elektrické přímotopy – elektrické konvektory využívající cirkulace ohřátého vzduchu

    • Nástěnné infrazářiče – elektrická topidla využívající sálání tepla bez cirkulace vzduchu

    • Akumulační elektrická kamna – elektrické přímotopy se schopností akumulace tepla

  • Elektrické krby – elektrické náhrady klasických krbů využívající sálání tepla

Centrální topidlo lze napojit na prostorové termostaty umístěné ve vytápěných místnostech a snadno tak automaticky regulovat teplotu ve vytápěných prostorách bez neustálých zásahů. Zároveň lze centrální topidlo etážového vytápění obvykle využít pro ohřev teplé užitkové vody v domácnosti. Teplo je z centrálního topidla rozváděno do vytápěných místností soustavou trubek (rozvody tepla) a předáváno soustavou otopných těles – radiátorů.

Napojení otopných těles na rozvody tepla lze provést různými způsoby

    • Centrální rozdělovač – každé otopné těleso je napojeno na samostatnou větev rozdělovače

    • Dvoutrubkový rozvod – jednotlivá otopná tělesa jsou napojená na společné dvě trubky v jedné větvi pomocí odboček – paralelně

  • Jednotrubkový systém – otopná tělesa jsou napojena za sebou v jedné větvi – sériově

Regulace etážového vytápění


Správná a fungující regulace je podmínkou úsporného vytápění a stálého tepelného komfortu ve vytápěných místnostech. Tepelný výkon jednotlivých otopných těles lze regulovat samostatně pomocí ručních ventilů nebo termohlavic, přesto se častěji využívá společné regulace celé tepelné soustavy pomocí prostorového regulátoru umístěného zpravidla v nejvíce využívané místnosti. Případně lze kombinovat centrální regulace topidla s regulací jednotlivých topidel.

Topidla pro etážové topení

Etážové vytápění lze realizovat prakticky na všech běžných druzích topidel, která nejsou konstruována jako výhradní přímotopy. Podmínkou je správná konstrukce topidla, které je opatřeno kotlem, případně výměníkem tepla, v němž probíhá předávání tepla vodě v tepelném okruhu. Topidla pro etážové vytápění mají nejčastěji podobu tzv. kotlů neboli bojlerů se zásobníkem ohřáté vody, moderní výkonná topidla se však vyrábějí téměř výhradně bez zásobníku a pracují obvykle na principu průtokového ohřevu otopné vody. Často jsou dnes centrální topidla kombinována se sekundárními systémy ohřevu otopné kapaliny, jako jsou například sluneční kolektory anebo tepelná čerpadla.

Nejčastější druhy topidel pro etážové vytápění :
    • Kotle na tuhá paliva – kotle na uhlí, dřevo, koks, štěpky

    • Kotle na kapalná paliva – kotle na topnou naftu a lehké topné oleje

    • Plynové kotle – kotle na zemní plyn a svítiplyn

  • Elektrické kotle – kotle převádející elektřinu na teplo

Výhody etážového vytápění

    • Malé tepelné ztráty – teplo se distribuuje na krátkou vzdálenost od topidla beze ztrát během přenosu

    • Na jedno topidlo připadá jeden spotřebitel – neexistují problémy s rozpočítáním nákladů na více vytápěných jednotek

    • Snadná regulace tepla – teplotu lze regulovat automaticky a topidlo nevyrábí více tepla než se spotřebuje

    • Teplotu ve vytápěných prostorách si určuje spotřebitel – není vnucena jiným dodavatelem tepla

  • Vysoký komfort bydlení – topidlo je umístěno mimo užívané místnosti a neomezuje svým provozem domácnost

Nevýhody etážového vytápění

  • Spotřebitel musí sám zajistit instalaci a údržbu topidla i kouřovodů